| Agadir na facebooku: |  |
| Agadir na Instagramu: |  |
| Agadir na Wikipedii: |  |
| Kanál RSS: |  |
Pořady z cyklu
"Agadir: Na strunách naděje"
jsou konány
za finanční podpory
Státního fondu kultury
České republiky |
Mediální partneři:
| Přihlášený uživatel: | | žádný |
| Vaše IP adresa: | | 18.117.142.128 |
Přístupy celkem: 40616552
Přístupy dnes: 14053
© 2004-2024
Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.
Optimalizováno pro rozlišení:
1280x720 a vyšší
|
 | Dvej se, div se, ale moudrost nesej
| |
Nebude tady sad, jen malá, skromná alej. Půl kilometru odtud modřínový les. Les, žádný chrám. Sykáš: pod nohou je rez. Víka od konzerv a mastné zbytky hodů. Mohl bys hrozit, ale nedělej to. Jdi, dobře obutý a na všechno připravený.
To, co sem nepatří, je tady zabydleno.
Klid není vždycky boží dar. Častěj to bývá stavba.
Cihlu k cihle a bude dům. Schod: jeden, druhý, třetí... je jich víc.
Už teď v tomto domě kdosi bydlí. Zadýchal prostory a prošlapal dřevěné prahy. Čas není fér: posedlý novotami nabízí antikvy a páří jedno s druhým.
Dům uprostřed teátru není nic víc než budka nápovědy. Text vedle partu a na něm krajíc s máslem. U nohou lahve, nejspíš od piva. Ticho je tady špatně stočené. Ticho je pelech, ve kterém zdechl pes.
Z budky se kouří, kdo v ní přebývá?
Sirény bortí hradby kolem neviňátek. Strom celý v ohni.
Ty také hoříš, nedočkavý, abys byl zase uprostřed ulice, uprostřed davu, aby ses vešel na špičku jehly, kde je stejně vyprodáno, ale umíme v tom chodit, nejsme naivní.
Byl jsi to ty, až po kolena v hlíně? Ten, který umí lámat chleba, není-li po ruce nůž? Ten, který ví, jak pomalu se noha noří do země?
Už to nepřestaneš vědět. Ale tep zrychlený už také nezastavíš, takže ti zbývá najít vlastní mír uprostřed rýčů, štěpů, oplocených parcel. Čas škrtá sirku za sirkou.
Včera, dnes, zítra, nadosmrti.
V hlíně si klidně šlapej neobutý. Jinak si dávej pozor. Krvavých stop už bylo příliš mnoho.
|
| | Zpět |
|
